Příběh
Meda se vydrápala na viklavý kámen.
„Dávej přece trochu pozor,“ ozvala se Zlatozubka z kapsy. „Málem jsi mě rozmáčkla,“ fňukla. „Promiň, chtěla jsem se jen rozhlédnout,“ odvětila Meda. „Je tu pěkný výhled.“
„Tos ještě nebyla nahoře.“
Na jaké hoře?“ zaujalo Medu.
„Nahoře na Motrskalách,“ vzdychla Zlatozubka. „Podívej se nad sebe,“ dodala. Meda zaklonila hlavu a vydechla údivem.
„Páni, tam jdeme?“ Nad nimi se tyčily do úctyhodné výšky Motrskály. Nejvyšší skalnaté kopce Motrčálu.
„Jen přes ně vede cesta za Kaprelkou, vydřičkou s kapřím výrazem a ocasem ptakopyska,“ vysvětlila Zlatozubka. Borek vyběhl k patě hory a netrpělivě poskakoval na místě, než ho Meda dožene.
„Kudy teď?“ vyhrkl a kdyby nemusel, nezdržoval by se čekáním na odpověď.
„Musíme kolem stříbrozelených dubů,“ pousmála se nad jeho nedočkavostí ještěrka v Medině kapse.
„Jak vypadá dub?“ zeptala se ustaraně Meda.
„Má žaludy a laločnaté listy, neboj, ukážu ti, až je najdeme,“ uklidnil jí Borek. Kozími pěšinami šlapali k vrcholu. Borek běžel trochu napřed. Když doběhl na vrchol a celý zadýchaný se rozhlédl, neubránil se úsměvu. „Mám Motrčál jako na dlani.“
„To je krása,“ špitla Meda.
Zvládli jste také cestu přes Motrskály?
Poznali jste duby, břízy, buky a další stromy? Stačila vám fyzička na splnění všech sportovních úkolů? Vzpomenete si, jaký strom byl na šesti dřevěných kostkách v jednom z úkolů? Vepište rodové jméno jako heslo po zmáčknutí tlačítka níže a dostanete svou odměnu!
